Report z Uprising Reggae festivalu 2016
Uprising festival, který se konal v Bratislavě teď 26. - 27.8. byl letos jedinej fesťák, kterej jsem poctila svou návštěvou :-) a zároveň můj první větší open-air. Na celkem 5ti stagích se hrály žánry jako reggae, dancehall, dub, ska, hip hop, ale taky bass music jako d'n'b nebo dubstep (Alboroise, Looptroop Rockers, N3o Akustika, The Congos, Dubioza Kolektiv, Modestep, Rocky Leon, Dr. Kary & Cocoman & Messenjah aka Nevereš, Malalata, Moja reč, Vladimir 518 & Mike Trafik, Názov stavby, DJ Vadim, Dubapest HIFI, Ragga Twins, Irie Sound, Eva Porating, Inkwall, Urban Robot, DJ Kentaro, Electrikal Sound, Gramo Rokkaz, Jahtari, Dreadsquad, UCee, Sassja,...).
I když se mi reggae a podobná hudba líbí a sem tam si ji poslechnu, není to pro mě v hudbě ta hlavní oblast ve který se pohybuju (tou je techno a spol. a punk a spol.), takže jsem skoro nikoho z účinkujících neznala a vůbec to pro mě bylo něco novýho :-).
Rasta kultura by se dala popsat jako něco mezi hybridním náboženstvím (křesťanství X buddhismus či co) a hnutím hippies; hlavní je láska a mír coby ústřední myšlenka a taky blízký vztah k hulení trávy, jejichž účinků využívají rastafariáni, aby se dostali blíž k bohu Jahovi (což je právě ta část této subkultury, která se mi nelíbí, ale podle tetičky Wiki žije na Jamajce už asi jen 1% ortodoxních rastafariánů a obecně už je to dneska spíš životní styl než náboženství). Hesla jako "one love", "we are all brothers and sisters" a "legalize ganja" tudíž provázela celý festival.
V pátek jsme po vystání gigantické fronty na kontrolu lístků u hlavního vstupu nejdřív splašili festival guide s mapou a timetable a prošli celej festivalovej areál, aby jsme věděli co kde je, a pak něco po 18. hodině zakotvili na Dancehall stage. Tam zrovna hráli Riddim Colony sound. Dancehall je vlastně novější tanečnější verze reggae, něco mezi reggae a hip hopem. Zezačátku se mi to líbilo, ale pak tam začali hrát vály, který byly až do disca, tak jsme šli jinam. Jakási trapná diskotéka mimochodem valila i v Captain Morgan stanu, to jsem trochu nepobrala -_- ... Pak jsme se tam tak různě motali, až jsme skončili na hlavní stage na Looptroop. Tihle hoši představujou starou hip hopovou školu (nebo mi to aspoň tak připadá - v hip hopu se taky nějak extra nevyznám), takže žádný 50centský sračky, dobrá flow, bavilo mě to. Ke konci zahráli i pár reggae válů, ale oproti zbytku to byla nuda (což by mě nikdy nenapadlo, že se mi bude hip hop líbit víc než reggae). Na Main stage jsme v podstatě strávili zbytek večera (s občasnými procházkami na Dub Club stage, jelikož mezi jednotlivými vystoupeními na hlavní byly dlouhý prodlevy). Další hrál Kabaka Pyramid se svou kapelou (twerkové vystoupení před ním bych bývala klidně oželela...): poctivý jamajský reggaečko, nebylo to špatný. Pyramid ovšem předvedl, že umí i rapovat - valil hodně rychle, ale oproti Looptroop tomu jaksi chyběla šťáva... No poslední hrála skupina, na kterou jsem se těšila nejvíc: Modestep. Tihle chlapci hrajou drumstep, ale ne jenom tak obyčejnej: práci DJe doplňujou živý nástroje (el. kytara a bicí) a MC. No bylo to brutální, pro mě jednoznačně nejlepší z pátku a jedno z nejlepších vystoupení celýho Uprisingu. V kotli to hodně vřelo, ale i tak jsme bohužel nevydrželi až do konce - byli jsme unavení z předchozí cesty a vůbec celýho dne, takže jsme kolem půl 2. šli spát.
V sobotu se začalo hrát už ve 12:00, my se na Dub Club stagi objevili nějak po 3. hodině. Pokud to mám brát podle pódií, tak tohle se mi líbilo ze všech nejvíc. Dub je muzika, kterou asi v 70. letech začaly hrát první soundsystémy - skupiny hudebníků vlastnící pojízdné aparatury, které kočovaly a na svých zastávkách zadarmo hrály pro lidi reggae z gramců a trochu si s ním pohrávaly pomocí synťáků (tímto se mimochodem později inspirovaly freetekno soundsystémy). Takže se vlastně jedná o takový reggae-ambient. No v 17:00 jsme každopádně zamířili na main stage, kde měla hrát Dubioza Kolektiv - SKA kapela, na kterou jsem se taky celkem těšila. Po super intru ("it's highly recommended to smoke weed during this concert" - yeaa maaaann :-D) spustili salvu hodně energických písniček. Šlapalo to, byl docela kotel, ale v půlce jsme se přesunuli zase na Dub Club, protože jsme si nechtěli nechat ujít českou reggae skupinu Colectiv. Dubioza byla super, ale Colectiv jsem si užila víc, hlavně proto, že ho mám víc naposlouchanej (znám to od mladýho a musím říct, že většinu textů mají super, i hudebně je to dobrý). "My chceme mír, to je ta věta, to musí zaznít do celýho světa," - jo joo :-). Co ještě jsme v sobotu slyšeli? Už nic moc: na hlavní stagi Tarrus Riley feat Dean Fraser & Alain a na Dub Club King Konga. Zmiňovaná reggae trojice nic moc (zpěvačka měla pěknej hlas a byla sympatická, ale už mi to přišlo spíš jako pop než reggae) a zvuk během vystoupení King Konga byl tak přepálenej, že mi to málem vystřelilo mozek z hlavy (a to jsem z rave parties na osolený volume zvyklá). Původně jsme ještě chtěli jít na Alboroise a pak na Smacka, kterej vystupoval na Arena stagi, ale nevyspání udělalo svoje a kolem jedenácté jsme odpadli.
Co se týče muziky, nabízí Uprising festival kvalitní materiál, kterej si užije i ne-rastafarián jako já, ale něco bylo slabší. A celkově jsem čekala víc jungle a d'n'b. Krom hudby byly ovšem k dispozici i další aktivity: na místě byl art workshop, legální prostory pro graffiti, U-rampa pro skatery, divadlo, Uprising merch, stánky s oblečením a kuřáckými potřebami,... Ještě jsem chtěla pochválit dekorace a videoprojekce ve stylu džungle, hlavně na Dancehall stage.
Co se týče místa konání, tak areál Zlaté piesky je určitě dobrá volba, ale už bych se bála fesťák rozšiřovat o další stage: už tak tam bylo lidí mraky a kapacita kempu tak tak stačila. Hned po příchodu jsme se docela zhrozili, abysme vůbec měli kam dát stan: ve předu to bylo stan na stanu nacpaný na centimetry přesně, naštěstí pak otevřeli další místa pro stanování na druhý straně. To, že je kemp hned za branami festivalu má tu výhodu, že je to blízko a tu nevýhodu, že je to blízko :-D. Tzn. nemusíš nachodit X kilometrů, ale hlasitá hudba jenom pár desítek metrů od stanu vyhrávající do 5ti, do 6ti do rána docela ruší od spánku, když jdeš zalehnout dřív. Celkově mi Zlaté piesky připomínají Mušov v Pasohlávkách, jenom jsou hezčí a lepší (hlavně co se koupání týče - su mimochodem ráda, že nám vyšlo počasí :-) ). Akorát by ve venkovních sprchách nemusela týct totálně ledová voda a na hajzlících by mohli pravidelně doplňovat toaleťák a mýdlo... WC v areálu festivalu bylo vůbec docela humáč - TOIky nejsou nikdy nic moc, ale pro příště by jich to chtělo rozmístit víc na víc místech (o to už se v sobotu pokusili, ale i tak to bylo ještě málo).
Co se týče cen: předražený jak v kempu tak na fesťáku. Pivo 0.4 l za euro a půl (= cca 40 kč) - really? Aspoň že byly ekologický kelímky na zálohu :-). Co se týče lidí, tak atmosféra byla hodně peaceful, lidi byli v pohodě (teda až na pár ožralých borců, kteří ráno chodili mezi stanama když všichni spali a hulákali "Vstávejte! Nespěte!" apod.), přijelo i hodně cizinců.
Co říct závěrem? Na Uprisingu se mi líbilo, ale pár much se vyskytlo :-). Ještě se uvidí, jestli příští rok pojedem znova, osobně bych ale dala přednost jinýmu fesťáku, kterej je mi blíž (Beats 4 Love, Svojšice, Let it roll, Prigl, Brněnec, PodParou,...)