Recenze: Simple Plan - "Taking One for the Team"
Simple Plan je jedna z nejznámějších pop-punkových kapel vůbec - prosluli zejména svýma písničkama "Welcome to my Life" a "Shut Up". Po pětileté odmlce jsou zpátky s novým albem, na který se teďka podíváme :-).
Těžko říct co má znamenat název a obal CD - jeden je v hokejovým dresu, druhej ve fotbalovým, třetí ve výstroji na americkej fotbal, čtvrtej v běžeckým oděvu, pátej skoro nahej... :-D. Spíš by to chtělo vědět, co má označovat to "one" v tom názvu - trofej? Šampáňo? To asi ví jenom sami kluci z kapely :-)
Album zahajuje "Opinion Overload". Začátek songu a vokály na konci jsou studiově upravené, rockové pasáže střídají rychlejší do punkova laděné sloky, písnička má jemné kytarové melodie i krátkou akustickou pasáž, což je pro pop-punk typické. Oceňuju hlavně text, kterej se strefuje do rejpavejch chytráků, co hnedka každýho odsoudí, v překladu "dělám co chci a na tvůj názor zvysoka seru" :-). 8/10. Druhej song "Boom!" je hudebně spíš do rockova, melodie je průměrná, opět se dělaly synth úpravy ve studiu (víc než v předchozím případě) + přidání piána, text je lovesong o pevné lásce dvou lidí, která je v dnešním světě hodně vzácná... 6.5/10. Následuje "Kiss Me Like Nobody's Watching". Po předehře hrané na basu se rozezní rychlé bicí udávající slušný rytmus a v refrénu se přidají kytary; rychlý zpěv ve slokách zní super a popěvek "whoo-oh" před refrénem tomu dává šťávu; před závěrečným refrénem je zase typická pomalá pasáž. Text je v podstatě mix dvou textů předešlých - láska přetrvávající jako jedna z mála, kterou se dotyční nebojí dávat najevo nehledě na to, co říkají lidi. Líbí se mi to :-). 8/10. Čtyřka se jmenuje "Farewell". Z hudebního hlediska je to až na některý momenty jako jemné vybrnkávání melodie na kytaru na začátku nebo typicky punkové bicí ke konci - průměr. Textově nic moc - klasicky krize při rozchodu, což je sice ze života, ale klišé a v kontrastu s textem předchozím to působí poněkud směšně. 6/10. "Singing In the Rain" je spolupráce s hip hopovou/r'n'b dvojicí R. City (už jenom za tohle mají ode mě bod dolů), hudebně slabý (jakejsi divnej mix rocku a reggae + rapová sloka, která se tam absolutně nehodí), text je o tom, jak je všechno špatně a na hovno, ale i tak život baví a stojí za to ho žít - to nejlepší na celý písničce. 4.5/10.
Song č. 6 se jmenuje "Everything Sucks". Název mluví za vše: všechno je na piču, ale proč? Protože chlapec u sebe nemá svou mladou... Jo, znám ten pocit, ale čekala jsem, že to bude o něčem jiným... Hudba zase spíš průměr, ale líbí se mi to melodický kytarový sólíčko a vybrnkávání po pauze. 5/10. Následuje "I Refuse": tohle je téměř perfektní pop-punkovka, hlavně bicí jsou naprosto dokonalý, refrén je chytlavej a text taky super - podobnej jako třeba u jejich staršího songu "Me Against The World". "Why should we all be stereotypes? Why don't we all just stand up and fight? ... So I refuse to apologize for who I am..." 9/10. Další song je "I Don't Wanna Go to Bed" feat Nelly (zas jakejsi půldolarskej komerční rapper -_- ...), text je totální sračka a hudba taky. Takovej šok po té předchozí pecce... 2/10. Následující písnička má název "Nostalgic". Hudební podklad je parádní - perfektní punková kytara i bicí, ale bohužel tomu ubírá text - depka z vyhaslé lásky... Jediný co oceňuju na textu je poznámka o Descendents B-). 8/10. "Perfectly Perfect" je akustická balada, celkem nudná ukolíbavka, text je o tom, že i když holčina není dokonalá, tak pro něj je a nějaký povrchnosti nejsou důležitý (hnedka jsem si vzpomněla na song "Fucking Perfect" od P!nk, kterej je teda daleko lepší...) - 3.5/10.
Další písnička je "I Don't Wanna Be Sad". S obsahem textu se ztotožní každej, kdo někdy zažil skutečnou depresi (ne depku, kterou má občas každej když se nedaří, ale depresi jako psychickou NEMOC). Není to ale emoušský utápění se v depresích se sebevražednýma úmyslama, ale vůle k tomu se sebou něco dělat a postavit se znova na nohy, k čemuž ti žádný prášky nepomůžou... Hudba je proto optimistická, v rockovým stylu s přidanýma trumpetama a klávesama, který se mi tam ale popravdě nelíbí. 6/10. Následuje "P.S. I Hate You" - co se týče hudby průměrný pop-punk, co se týče textu: zlomené srdce --> nasrání a znechucení --> *přeju ti aby ti někdo udělal to stejný*. Hodnotím 6.5/10. "Problem Child" je song o vztahu s rodiči - s matkou (asi). Fakt je to vyloženě zpověď problémovýho dítěte, který neposlouchá rodiče, hádá se s nima i když je mu to pak líto, protože je to prostě nenapravitelnej rebel. I když se v textu mluví o období dětství/dospívání, funguje jako zpětný vzkaz teď v dospělosti a díky tomu se s ním můžou ztotožnit nejenom teenageři. Jinak, je to zase balada, ale o kousek lepší než ta předchozí, i kvůli textu, i kvůli tomu, že není celá akustická. 4.5/10. Poslední věc na desce "Taking One for the Team" je "I Dream About You" - spolupráce s rockovou zpěvačkou Juliet Simms. Zase je to pomalá písnička, která mi vůbec nesedí hudebně, ale má docela dobrej text a to asi takovej, že lidi sní o penězích, slávě, o luxusních autech, o tom vypadat jak hollywoodská hvězda, ale on/ona sní o tom druhém :-). V žádným případě nejsem fanoušek pop music (spíš odpůrce), ale dokážu uznat, že někdo umí zpívat - a tihle dva umí. 4/10.
Simple Plan byli vždycky na pop-punkové scéně pojem. U mnohých songů z novýho alba ukázali, že to platí i teď v roce 2016. Jsou tu vály co mají říz a koule, ale na druhou stranu i slabší záležitosti (třeba "I Don't Wanna Go to Bed" je vyloženě komerčárna dělaná pro mainstreamový rádia a balada by bývala stačila jenom jedna). Některý texty jsou vzdorovité a kritické a můžou oslovit i starší posluchače (protože některý problémy člověk řeší celej život) byť se tenhle žánr někdy nazývá i kinder punk nebo teen punk, ale některý už jsou vyloženě ohraný až trapný. Není to úplně špatná deska a určitě si ji (s vynechávkami) zase někdy poslechnu, ale nekoupila bych si ji. Finální hodnocení: 6/10.