Mandrage - Siluety (recenze)
Celé nové album Mandrage se nese v melancholickém duchu, a snaží se hudebně dosáhnout vyšší umělecké kvality, což se mu asi i povedlo. Ale doba, kdy jsme od nich mohli slyšet do punkova laděné songy jako třeba "Realita", "Americkej koláč", "Píseň z Marsu", nebo "Punk rock song", je už asi definitivně pryč... Kluci hodně zapracovali na textech, které teď svou psychedeličností trochu připomínají styl Vypsané Fixy nebo UDG, ale nikoliv na jejich obsahu, což je velké mínus. A ještě větší mínus je výrazný odklon, který kapela udělala celkově od svého původního stylu a dostala se tím k něčemu podobnému new wave. Pojďme se na to podívat popořadě.
Hned u úvodní skladby "Černobílá" se vyskytují výrazné synťáky, ke kterým se potom přidá punkově znějící basa a dobrý bicí, ve druhé polovině písničky je dobré kytarové sólo. Na začátku upoutá zajímavý text, ze kterého se ale nakonec vyklube lovesong... Škoda, že to celý není víc našlápnutý. Hodnotím 7/10 a musím poznamenat, že toto je asi nejlepší písnička na CD... Druhý song na albu se jmenuje "Úhel pohledu". Je to až moc přesynťákovaná rocková balada, která má sice místy zajímavé hudební prvky, výsledek je ale spíš průměrný. 5/10. "Celý svět" je zajímavý počin s docela dobrým textem, za který u mě získává malé bezvýznamné plus - 6/10. Následuje v rádiích docela úspěšný singl "Na dlani" - příjemně posluchatelná písnička s klasicky "Mandrageovskou" atmosférou, která jediná dává tomu mainstreamovému průměru bod navíc - 6/10. Další je pilotní singl "Siluety". Jedná se o kvalitní práci, co se týče zvukové stránky - spojení bicích, piána a kytary je opravdu profesionální, nicméně je to pomalý pop-rockový lovesong - 5/10. Následuje rocková věc "Bezbarvej oheň", která má dobře napsanej text, ale téma je opět klišé, moje hodnocení je 5/10. "Ach ty rozchody" je trochu svižnější písnička, dobře tam sedí zvuk trubek v pozadí, text ale nestojí za řeč - 5/10. Osmá písnička "Tanči dokud můžeš" má dobře psychedelický text, zbytek je docela hrůza - 4/10. "Velký boty" je rocková záležitost, která ale není krom lehkého tématického odklonu ničím nijak zajímavá - 6/10. No a nakonec dali akustickou pomalou věc nazvanou "Porcelán". Celkem nuda, dobrá ukolíbavka k táboráku. 3/10.
Přílišné přikrášlování atmosféry písniček na CD pomocí syntezátorů v kombinaci s přidáváním zvuků různých jiných nástrojů a pořád dokola omýlaným tématem, jímž jsou milostné vztahy, vytváří ve výsledku kýčovitou pop-rockovou záležitost - v horším případě. V tom lepším to připomíná 30 Seconds to Mars, jenom měkčí a ještě o něco elektroničtější... něco jako Tata Bojs. Mandrage už prostě nejsou co bývali - už nehrajou pop punk jako ve svých starších albech "Hledá se žena", "Přišli jsme si pro vaše děti" i na demu "Říkala, že ji trápí cosi". U předchozího alba "Moje krevní skupina" sice už taky používali synťáky, ale zdaleka ne tolik, a ještě to nebylo tolik popový - zachovávalo si primárně svoji syrovou "rockovost" a jakousi drzou náladu, místy i jinou myšlenku než zabývání se vztahy (např. u songu "CML"). Hoši se u Siluet vydali serióznějším směrem - asi už si nemyslí, že "punk-rock je fajn" :-/. Mandrage nicméně zůstávají dobrými hudebníky a něčím výjimečným mezi ostatními českými kapelami, což je to jediné, co je dělí od horšího konečného hodnocení - 5/10.